Madeira je krásný ostrov půvabný zejména díky svému hornatému vnitrozemí, které láká na nesčetné výlety. Jsou to právě pěší turistické výlety, pro něž je Madeira tak oblíbená. Levády na Madeiře, tedy původní zavlažovací kanály, jsou ideální možností, jak vnitrozemí ostrova prozkoumat.
Levády však představují pouze část turistických stezek, po nichž se můžete dát na ostrově na výlet. Mimo levád na Madeiře totiž existují i tzv. veredas.
I ty doporučuji navštívit.
Vereda je pěší stezka v pravém slova smyslu. Je to tedy cesta, která na rozdíl od levády neplní účel přívodu vody z jednoho místa na druhé.
Vzhledem k tomu, že stezek je na ostrově opravdu hodně, vězte, že není vůbec jednoduché se v nich zorientovat, natož si vybrat ty nejzajímavější z nich. Rozhodl jsem se proto sestavit následujícího průvodce výlety na Madeiře tak, abych tuto orientaci usnadnil.
Co tu najdete:
Předesílám, že průvodce není zaměřen pouze na levády. Neopomíjí ani veredy. Poskytuje tak komplexní informace pro každého, kdo dovolenou na Madeiře právě plánuje či na ostrově už je. Krom informací popisného typu přidám i své osobní tipy včetně toho co navštívit, kdy to navštívit, jak se tam dostat nebo kde zaparkovat.
Leváda je synonymum pro zavlažovací kanál specifický právě pro Madeiru. Jejich účelem je přivádět vodu z vlhčích a na srážky bohatších míst v západních, severozápadních a severních částech ostrova na úrodnější jižní svahy Madeiry se subtropickým rázem klimatu. Podobné zavlažovací systémy zde začaly vznikat už na přelomu 15. a 16. století a ty nejnovější z nich včetně Levada dos Tornos se datují do 60. let 20. století.
Jak leváda vypadá?
Typicky se jedná o 25 cm až 1 m široké kanály s velmi mírným spádem. Často jsou vedeny podél strmých skalních stěn nebo skrze tunely. Z důvodu nutnosti levády v čase udržovat i čistit byly kolem nich postupně vybudovány chodníky a stezky, po kterých se údržbáři levád pohybovali.
A právě tyto stezky, popřípadě přímo zdi, které kanály tvoří, plní dnes na řadě míst napříč Madeirou funkci turistických cest. Mluví-li se tedy v souvislosti s Madeirou o levádách, většinou se tím myslí právě ty turistické pěšiny vedoucí podél zavlažovacích kanálů, nikoliv zavlažovací kanály samotné.
Upozorňuji, že tento průvodce se věnuje pouze pěším výletům.
Ano.
Vyhlídková plošina Cabo Girao, prohlídka čtvrti Monte ve Funchalu s následnou jízdou na typických proutěných saních, původní domy se slaměnými střechami ve vesničce Santana, přírodní bazény v Porto Moniz, samotné centrum hlavního města Funchal nebo jeskyně u Sao Vicente. To všechno jsou některé ze zajímavostí na Madeiře a zároveň tipy na výlety na Madeiře, které vřele doporučuji absolvovat. Ale…
Nejprve se vydejte na některou z túr.
Ostatně jsou to právě nejrůznější pěší traily, díky kterým je Madeira tak vyhledávaná. Pro představu toho, kolik toho vlastně Madeira nabízí, se mrkněte na mapu:
Oblíbené stezky, ať už veredy nebo levády, jsou na mapě vyznačeny červenými piktogramy.
Sami vidíte, že možností je celá řada. I s přihlédnutím k tomu, že mnohé z nich jsou poměrně časově náročné, není rozhodně reálné stihnout vše. Je jednoznačně vhodné si na Madeiře půjčit auto, bez kterého se na jednotlivá místa dostává jen velmi obtížně, necestujete-li samozřejmě v rámci skupinového zájezdu.
Vyplatí se plánovat!
Mějte jasno v tom, co chcete vidět a neřešte to podobně jako my až ráno v den samotného výletu. Zároveň, pokud možno, doporučuji si přivstat a vyrazit včas. Byť ostrov není veliký (má cca 50 km na délku a 20 km na šířku), je hornatý, a cesty z Funchalu k levádám tak nějaký čas zaberou. Na některých místech je omezený počet parkovacích míst. A ačkoliv to dost závisí na ročním období, čím později přijedete, riskujete nejen problém s parkováním, ale i fakt, že se následně na veredě či levádě budete pohybovat v „zástupu“ jiných turistů.
Naše představa toho, co navštívit, byla do velké míry inspirována tipy, které jsme dostali od místních. Byly to, dle jejich slov, tipy jak na nejlepší levády, tak i na ty nejzajímavější či nejvíce panoramatické verády.
Pojďme si je nyní pěkně jednu podruhé přiblížit.
Jedna z nejtypičtějších a nejzachovalejších levád je cesta k vodopádu Caldeirao Verde. Trasa začíná v přírodním parku Queimadas v nadmořské výšce 980 m, ke kterému se dostane po úzké a poměrně strmě stoupající silničce vedoucí od Santany. U původních a dnes převážně turistických domů v srdci Queimadas je nově vybudované placené parkoviště, na kterém lze pohodlně zaparkovat. Queimadas nabízí snadnou, cca 2 km dlouho trasu po zpevněných cestách.
Mimo ní je však toto místo výchozím bodem ke Caldeirao Verde.
Cesta, jež vede podél levády z 18. století, se s přibývajícími kilometry zužuje, víceméně po vrstevnici kopíruje zdejší terén a je téměř po celé své délce zasazena do poměrně strmých, místy téměř kolmých svahů. Ačkoliv prochází bujnou vegetací, v některých úsecích se otvírají krásné pohledy na okolní horské terény i na příkré svahy pod vámi.
Z jedné strany je léváda, z druhé strany zábradlí z ocelového lanka. Netřeba tedy mít z okolních svahů jakékoliv obavy.
V závěrečném úseku člověk prochází 4 tunely, které ho dovedou až vodopádu Caldeirao Verde, jež padá z poměrně velké výšky.
Kdo má chuť, čas a sílu, může, podobně jako jsme to udělali my, pokračovat podél levády ještě dál, k vodopádu Caldeirao do Inferno. Nutno podotknout úsek mezi Caldeirao Verde a Caldeirao do Inferno, je divočejší a méně udržovaný.
Odměnou není ani tak Caldeirao do Inferno, který ve srovnání s Caldeirao Verde až za tolik nestojí, jako spíš zážitek z cesty samotné, z tunelů i z několik vodopádů, podél kterých procházíte.
Ať už dojdete kamkoliv, vracet se budete stejnou cestou i zpět. Zvolíte-li delší výlet, počítejte celkem s cca 16,8 km.
Řada levád zpřístupněných turistům je v oblasti Rabaçal. Právě tady se nachází i pravděpodobně nejoblíbenější leváda vůbec, levada das 25 Fontes.
Do regionu se dostanete po silnici ER110 táhnoucí se zhruba ze středu ostrova jeho vnitrozemím západním a severozápadním směrem až do Porto Moniz. U silnice je parkoviště, na kterém nechte auto a pokračujte pěšky. Ačkoliv lze odsud vyrazit hned na několik levád, trail vedoucí k 25 fontes nezačíná přímo tady. Nejprve je nutné sejít po cca 1,8 km dlouhé asfaltové silnici k hájence Posto Florestal Rabaçal, ke které se dříve dalo dojet autem. Dnes se sem již dostat nelze, a proto musíte pěšky, popřípadě jet tam i zpět za 5€ dodávkou, a tím pošetřit nějaký čas i síly.
Po 1,8 km pokračujte dalších cca 0,4 km až na rozcestí, kde je potřeba se rozhodnou, kam dál.
Jsou dvě možnosti:
Bez problému lze stihnout oba traily.
Pokud zde budete včas, doporučuji nejprve absolvovat to zajímavější, levádu 25 fontes, která vás po 1,4 km zavede k fotogenickému jezírku, do kterého padá 25 vodopádků. Ostatně právě tato stezka je tou nejvyhledávanější, tedy čím dřív tu budete, tím méně lidí potkáte. Až následně se pak vydejte z rozcestí kolem levády do Risco. Tato cesta je rovinatější, situovaná v nadmořské výšce 1000 m, kratší (cca 0,7 km) a dovede vás až k vodopádu Risco.
Oba traily spolu s cestou od parkoviště a následnou cestou zpět nahoru k parkovišti měří dohromady 8,6 km.
Za vidění rozhodně stojí i úzký poloostrov Sao Lourenco, který tvoří ten nejvýchodnější cíp Madeiry. Ostatně typicky je to po 4 hodinovém letu na Madeiru právě tento poloostrov, jež je z letadla možné vidět z celé Madeiry jako první. Sao Lourenco, to jsou jednak skalnaté útesy podobné těm na mysu Formentor na Mallorce, ale především krásné výhledy na drsné pobřeží Atlantské oceánu.
V důsledku relativně suchého klimatu i v důsledku expozice častým severním větrům zde zcela chybí stromový porost. Vegetace je nízká a příroda vyprahlá, a celá oblast tak připomíná spíše poušť. Právě tato skutečnost zásadně poloostrov Sao Lourenco odlišuje od zbylé části Madeiry, jež je obecně na vegetaci i na vláhu velmi bohatá. Mimochodem tento poloostrov
Pěší trail začíná u prostorného parkoviště. Pomalu vás vede po útesech, v důsledku čehož cesta na řadě míst stoupá a nebo naopak klesá. K nejvzdálenějšímu bodu, k vyhlídce Ponta do Furado je to od parkoviště cca 3,3 km.
Odměnou je pro každého výhled, který se na Ponta do Furado otvírá.
Nejenže jsou vidět další blízké ostrovy, spatříte odsud i 25 km vzdálené ostrovy Ilhas Desertas. Ty jsou ve své podstatě geologickým pokračováním mysu Sao Lourenco, který se zde „noří“ do oceánu, aby mohl po 25 km opět vykouknout nad hladinu.
Nedaleko vyhlídky Ponta do Furado budete míjet budovu Casa do Sardinha, která poskytuje možnost občerstvení a WC. Po absolvování tohoto 6,5 km dlouhého výletu doporučuji zastávku u Prainha, jedné z mála písečných pláží na Madeiře, kde se bez problému vykoupete. Pláž Prainha je přímo na poloostrově Sao Lourence, a proto, budete-li v tomto regionu, myslím si, že je škoda ji vynechat.
Ještě jeden pohled z mysu směrem k Madeiře, přičemž upozorňuji, že pláž, kterou na fotografii vidíte, není písečná, není to tedy výše vzpomínaná Prainha. Tipoval bych si, že tato pláž nebude ani přístupná.
Leváda do Alecrim (PR 6.2) je další z těch, které začínají u parkoviště nad Rabaçal, viz výše. I ona nám byla doporučena, nýbrž nám na ni nezbyl čas.
Je to stezka, která začíná ve své podstatě přímo u onoho parkoviště. Výhodou trailu Alecrim je fakt, že není tak hojně navštěvovaný jako nedaleké levády 25 fontes a Risco. Je tu tak víc soukromí. Cesta vede opět téměř po vrstevnici, zhruba ve 1 300 m nad mořem.
Výhodou je zároveň i to, že lze tento výlet učinit okruhem. Na zpáteční cestě je možné jít přes vyhlídku Pico do Vento a pokračovat do Rabaçal, odkud je pak možné se vrátit k parkovišti po asfaltce. Celý okruh měří cca 7 km.
Turistická stezka PR 1 spojuje dva nejvyšší vrcholy Madeiry:
Pozor, cesta je celkem náročná!
V jednom směru je cca 7 km dlouhá. Cestou se prochází několika tunely, v některých místech se po schodech strmě sestupuje dolů, v jiných naopak zase nahoru. V některých částech je prakticky vytesaná do skály, a nachází se tak na poměrně strmých srázech. I přes toto všechno ji doporučuji!
Nabízí totiž fantastické výhledy!
Skupinové výlety typicky tento trail absolvují jen v jednom směru a z druhého vrcholu, tedy z Pico Ruivo pak sejdou po trasách PR 1.1. a PR 1.2 k nejbližší silnici, kde je čeká odvoz. Kdo jede autem, musí trail absolvovat v obou směrech.
Doporučuji tak následující postup:
Vyjeďte nejprve k parkovišti, které se nachází těsně pod vrcholem Pico do Areeiro. Na to, jak je místo oblíbené, na mě působilo parkoviště trochu poddimenzovaným dojmem. Byť jsme přijeli celkem včas, chytly jsme jedno z posledních míst!
Odsud začíná turistická trasa PR 1 (Verada do Areeiro). Hned na svém začátku začne nabízet první pohledy na překrásnou okolní scenérii. Postupně začnete scházet dolů.
Hned na prvním kilometru sklesáte o 330 výškových metrů. Po 2 km se trasa dělí, aby se pak následně opět spojila. Kdo chce, má možnost zde odbočit doprava a vzít to přes další vrchol, Pico das Torres (1 851 m). Varianta přes Pico das Torres je o něco delší, náročnější je ale zejména díky svému převýšení. My to neabsolvovali. Kdo má zájem, doporučil bych to spíš nechat na cestu zpátky.
K Pico Ruivo se člověk přibližuje jen velmi pomalu. Počítat musíte i se zpáteční cestou, proto je opravdu vhodné si na tento výlet vyhradit jeden celý den.
Otázku toho, který den sem vyrazíte, nechte na aktuálních podmínkách. Nehleďte přitom moc na to, jaké panuje zrovna počasí v pobřežních částech Madeiry, vzhledem k tomu, že podmínky na pobřeží a na nejvyšší vrcholcích se mohou výrazně lišit. Doporučuji ráno zkontrolovat webkameru na Pico do Areeiro a uvidíte-li nahoře jasnou oblohu, neváhejte a vyrazte.
Madeira, podobně jako výlety na Tenerife, skýtá při bližším zkoumání pestrou paletu dalších turistických tracků. Ať už to jsou trasy kolem levád, po horách nebo ty, které vás zavádí až na pobřeží oceánu.
Mezi ně patří zejména tyto značené trasy:
Přídávám pohled z Pico do Areeiro.
Člověk s turistickým duchem se tedy na Madeiře rozhodně nudit nebude. Navíc to není všechno:
Zejména na ty delší trasy si nechávejte dostatek času. Hodí se kvalitní boty na chození. Postačí sice klasické sportovní boty, ale upozorňuji, že v blízkosti řady levád je mokro a místy třeba i bahno. Navíc v tunelech jsou louže špatně vidět.
V delších tunelech se neobejdete bez baterky.
Z výše blíže popsaných tras to platí především pro levádu Caldeirao Verde a Caldeirao do Inferno. Doporučuji mít s sebou silnou čelovku. Kdo nemá, vystačí si se svítilnou v telefonu, byť držet telefon v ruce nemusí být pro každého v tunelech, ve kterých kolem vás proudí voda, úplně příjemné.
V neposlední řadě je dobré být vždy vybaven dostatečným oblečením. Nehledě na to, zda je jaro, léto nebo podzim a nehledě na to, jak aktuálně venku je, mějte s sebou vždy bundu. V blízkosti některých levád může být i v létě dost chladno.
Madeira je pěkný ostrov.
Je to něco diametrálně jiného, než na co je člověk zvyklý třeba z Řecka. Například možnosti výletů na Zakynthosu v žádném případě nemohou turistickému vyžití a škále výletů na Madeiře. Koupat v oceánu se zde lze sice obtížně, nicméně přítomnost levád na Madeiře to plně vynahrazuje. Madeira je o aktivní dovolené, obavy z toho, že byste se zde nudili, mít tak rozhodně nemusíte.
Dobrý den,
může jít osoba vysoká 192 cm bez obav do madeirských tunelů na levádách? Jakou mají nejčastěji výšku? Nebo se raději jím vyhnout
Dobrý den Petře, není s tím žádný velký problém, sám měřím ke 190 cm a ano, je potřeba v některých tunelech dávat bacha a v některých místech se sklánět (ale to musí i o dost nižší lidi). Nešikovné je, že je tam na mnoha místech mokro, takže kolikrát je třeba dávat pozor nejen na skálu nad vámi, ale i na samotnou cestu, po které jdete.
Dobrý den,
můj dotaz vám možná přijde divný, a řeknete si, proč na Madeiru letím, když nemůžu chodit po jejich krásách… No je to tak, jsem už starší ročník a zdraví neslouží. Ale krom procházek po Lido, které zvládnu, bych moc chtěla vidět i nějaké přírodní krásy, když tu vidím třeba ta jezírka s vodopády, je to nádhera. Je nějaká trasa, která je opravdu nenáročná, tak 1-2 km od možnosti dojezdu autem/busem, nepotřebuji na ni kondici ani trekovou obuv, a dá se na ní vidět něco takového? Vyrážet budu z Funchalu.
Děkuji.
Dobrý den Edito, ne ne, vůbec mi to divné nepřijde, rozumím tomu a naopak jsem rád, že o Madeiře vážně uvažujete. Je to pěkný, by´t dost hornatý ostrov. Pokud myslíte typickou levádu, kde se jde po chodníčku podél zavlažovacího kanálu a dojde se následně k nějakým vodopádem, tak to jsou typicky delší levády. Nicméně i tak si myslím, že byste zvládla Levada do Risco, kterou zmiňuje výše v článku v rámci levády Das 25 Fontes. Od parkoviště je tam možnost, aby vás k začátku levády přiblížil shuttle za 5 euro, ušetříte si tak skoro 2 km cesty tam i zpět. Leváda k vodopádu Risco je asi 1 km dlouhá a celkem rovinatá. Navíc je to jedna z nejznámějších levád na Madeiře vůbec.
Dobrý deň,
myslíte, že je vhodné sa ubytovať vo Funchale ako najlepšom východisku na túry? Alebo je vhodnejšia iná lokalita?
Ďakujem.
Eva
Dobrý den Evo, ano, za mne určitě doporučuji Funchal. Je to hlavní centrum ostrova, je sice pravda, že do některých částí ostrova je to odsud dál, ale díky své poloze zhruba uprostřed jižního pobřeží vlastně zas tak špatnou polohu nemá. Hlavně se sem a odsud dobře dostává, ať už po pobřežní dálnici nebo jednou z hlavních silnic přes vnitrozemí na druhé pobřeží Madeiry.
Zaujímalo by ma kde by som zohnal pešie trasy po levádach na Madeire na uloženie do telefónu vo formáte GPX . Ak viete poradiť na akom webe by som ich našiel, prosím oznámte mi to.
Ďakujem
Miro
Dobrý den Miro, toto bohužel netuším. Bez problému to ale zvládnete i bez toho.
Důležité: Některé komentáře se zobrazí až po jejich schválení.